Po klasických diskotékách se slehla zem. Poslední aktivní forma této zábavy prakticky skončila rokem 1989. Pochopitelně, že se dnes občas objeví náznak tohoto retro stylu, ale nemá příliš valný úspěch. Je zkrátka jiná doba, odlišné preference a především schází mezi mladými lidmi pozitivní kolektivní vědomí, které je posiluje v postupu proti nežádoucímu jevu, a tím je nepřijatelný společenský systém.
Zábavu tohoto typu dnes válcuje virtuální realita facebooků a twitterů, chytré telefony a připojení online. Stačí svou pozornost zaměřit na pohyb mladých lidí v městských ulicích, leckde dokonce i na venkově, a zjistíte, že při chůzi nevnímají naplno přítomnou realitu, ale že velmi často zaměří pozornost na osvětlený displej přístroje, co jej stále drží v ruce.
Diskotéky nebyly jen symbolem socialistického způsobu života
Retro styl osmdesátých let diskotékových pódií zaplněných až k prasknutí se již nevrátí, jeho popularita zmizela krátce po sametové revoluci. Nebylo tomu tak ale vždy, lidé si na tento způsob trávení volného času zvykali postupně. Diskotéky ovšem nebyly doménou ryze socialistickou, právě naopak, tento trend vznikl v západní Evropě a ze Spolkové Republiky Německa ji začali rozšiřovat první diskžokejové teprve na konci 60. let.
Nejprve se začínalo ve větších městech, na venkov se tento styl rozšířil až po několika letech, tam stále převládaly plesy, vesnické zábavy a tzv. „čaje“, kdy se lidé scházeli v kulturních domech na poměrně poklidné posezení s doprovodem živé kapely. Zpočátku se na diskotékový taneční parket nikdo nehrnul, osazenstvo svazovaly společenské konvence, sály rozhýbala teprve nejmladší generace náctiletých, kteří napodobovali pohybové kreace diskžokeje a také jeho výrazný barevný a světlý oděv. Zvláště v 80. letech se nejen na tanečním parketu, ale i ve společnosti ujaly rifle „mrkváče“ a světlé krémové nebo bílé kalhoty. Společenským vzorem se také stali soudobí interpreti pop music – Standa Hložek, Petr Kotvald, Hana Zagorová, Helena Vondráčková, Jiří Korn, Jitka Zelenková a další.
