Mnoho z těch nejoblíbenějších filmů, především rodinných, patří ke sportovnímu žánru. Většinou ukazují příběh člověka či skupiny lidí, kteří se prakticky z ničeho dostanou až na vrchol v daném sportu. Často se jedná o děti či mladistvé, ale najdeme i takové, které zobrazují cestu dospělého. Je jasné, že po jejich zhlédnutí chtějí hlavně mnohé děti zažít také něco takového, stát se sportovní hvězdou. A tyto filmy nám většinou říkají, že se na vrchol může dostat každý, stačí jen dostatečně tvrdě trénovat. To však přináší otázku, jak realistické tyto filmy jsou. Skutečně zobrazují sportovní prostředí tak, jak ve skutečnosti vypadá? Popravdě řečeno, v naprosté většině případů nikoliv. Koneckonců jde tu v naprosté většině případů o příběh, nikoliv o realismus. A to platí i v případě, kdy se jedná o skutečné lidi. V čem ale spočívají ty hlavní rozdíly?
V první řadě obvykle značně zkracují dobu, po kterou trvá, než se začátečník skutečně dostane až na vrchol. Obvykle se totiž jedná o dobu v řádu let, nikoliv měsíců či dokonce týdnů. A trénovat je potřeba skutečně tvrdě, mnohem tvrději, než nám je ukazováno. Seriózní trenéři, kterým jde o to, aby byl jejich tým úspěšný, také nedávají ve finálových zápasech šanci těm, kteří doposud podávali spíše podprůměrné výkony. Vyberou zkrátka ty nejlepší hráče, které mají k dispozici, a ty pošlou na hřiště.
Také tréninky samotné většinou nejsou tak zábavné, jak nám ukazují. Většinou jde o opakování základních dovedností, dokud si je všichni skutečně nevštípí do paměti a nestanou se v podstatě jejich součástí. A tyto bývají skutečně dlouhé a náročné, jak již bylo zmíněno. Není ani pravděpodobné, že by tým porazil silnějšího a zkušenějšího soupeře jen díky lepší taktice a trenérovu projevu. Jistě, může to pomoci, avšak naděje na vítězství je i tak mizivá. Zkrátka profesionální sport není ani zdaleka jen samá zábava a vzrušení, jak nám ve filmech ukazují, nýbrž skutečně tvrdá, mnohaletá dřina. A to je potřeba si uvědomit.
