Vždycky jsem si říkala, že až budu dospělá nebo starší, tak si najdu nějakého muže, se kterým mi bude opravdu dobře. Jenomže několik let jsem opravdu nemohla narazit na nějakého muže, se kterým mi bude dobře. Chtěla jsem muže, který mi bude věrný a který mi bude oporou. Copak jsem chtěla opravdu tak moc? Vždyť asi každá žena očekává od muže věrnost a oporu. Pamatuji se totiž na jednoho svého bývalého přítele, který byl sice krásný a taky vzdělaný, ale byl zase takový flegmatik, ale taky byl agresivní, což mi nějak nesedělo dohromady. Nikdy jsem neviděla takového může, který by byl zároveň flegmatik a zároveň byl agresivní.
On byl takový hodně výbušný, že bych to do něj vůbec nikdy neřekla. Ten muž byl mezi kamarády velmi oblíbený a byl znám jako opravdu hodný a klidný člověk. Jenomže doma to byl pravý opak. Takhle se chovají právě praví agresoři. Dokonce si někdy myslím, že svou flegmatickou povahu můj bývalý přítel nějak předstíral. Jde to vůbec? Protože tohle nemůže být normální. Na internetu jsem zjistila, že prostě nemůže být dohromady flegmatik a agresivní člověk. Taková zajímavá povaha existuje. Takže ten muž byl asi hodně chytrý, že navenek předstíral, že je klidný i flegmatik.
A doma byl potom agresivní, ale s tím se samozřejmě vůbec nepochlubil přátelům. A doma mi ten muž všechno zakazoval. Já jsem z toho byla velmi nešťastná. Říkala jsem si, co jsem na tom muži viděla. A sice byl krásný, jak už jsem psala, ale jeho chování nebyl opravdu nic takového, co by mi někdo záviděl. Takže jsem se s ním po roce musela rozejít. A půl roku po rozchodu jsem měla s ním velké problémy, protože mě stále hlídal, i když jsme už nebyla jeho přítelkyně. Trápilo mě to a já jsem si říkala, že kdyby toto pronásledování pokračovalo hodně dlouho, tak bych byla nucená zavolat policii. Muži jsou někdy zvláštní.
