Historie bankovnictví sahá až do starověku. Vždy existovali lidé, kteří poskytovali půjčky a lidé vždy hledali místa, kde by si uložili peníze či cennosti, které nebyly určeny k okamžité spotřebě.
Nicméně bankovnictvím v tom dnešním slova smyslu datujeme do středověku. Počátky bankovnictví ve středověké Evropě bychom mohli rozdělit na židovské bankovnictví a italské bankovnictví.
Středověké bankovnictví
1. Židovské bankovnictví– křesťané nesměli půjčovat peníze na úrok a Židům ve středověku byla zapovězena řemesla. Půjčování na úrok tedy byl jedním z mála možností, jak si vydělat peníze. Židé byli za půjčování peněz na úrok nenáviděni, ale bohužel neměli na vybranou. Obchody se uzavíraly venku, třeba na běžné lavičce. Zde se nachází původ slova banka z italského il banco (význam slova je lavice či stůl, kde byly prováděny finanční transakce).
2. Italské bankovnictví– křesťané sice měli zakázáno půjčovat na úrok, ale v Itálii se nacházela celá řada přístavů a proto se stala místem bohatého zahraničního obchodu. Proto bylo důležité hledat místa pro bezpečnou úschovu peněz, případně místo, kde bylo možné za úroky získat krátkodobý úvěr umožňující například okamžitý nákup zboží. V Itálii byla založena nejstarší banka, která funguje dodnes. Jedná se banku Monte dei Paschi, která byla založena ve čtrnáctém století a od té doby bez přestání funguje dodnes. Bohužel v posledních letech se její činnosti značně nedaří.
Nástin moderního bankovnictví
Rozvoj moderního bankovnictví je spojen se jménem židovské rodiny Rotschildů, což zajisté není nijak překvapivé. Byl to Mayer Amselm Rotschild, který založil úspěšný bankovní dům. Díky tomu se rodina Rotschildů stala jednou z nejúspěšnějších rodin na světě.
Historie moderního bankovnictví v České republice sahá do roku 1824, kdy byla založena Česká spořitelna. České bankovnictví bylo velmi úzce spjato s rakouským.